Mluvíme o sexu

Mluvíme o sexu Připraveni? Dobře.

Lidé mluví o lecčems - o počasí ("Honem musím vymyslet méně trapnou otázku než ‘Vidělas ten rosný bod? Prostě hrůza’), o novém filmu ("Byl stejně hloupý jako ten předchozí, proč já na to pořád chodím."), o tom, kde se dá koupit výborná pizza a o celé řadě dalších věcí, které nám vítr zrovna přivane. Nicméně pokud má zrovna dojít na lámání chleba a řeč přijde třeba na tak ožehavé téma, jako je sex, mluví za nás spíše tělo - červené tváře, zpocené ruce... Ústa většinou mlčí.

Přitom jedna z nejdůležitějších věcí v životě je naučit se bavit i o věcech, jejichž téma nám není moc příjemné. A že takových je! Ale proč by třeba sex mělo být něco, o čem se prostě nemluví? Hloupost.

Většina problémů v životě pramení z nedorozumění. V případě sexu to ovšem platí dvojnásob. Nemusí to být zrovna tím, že ten "na druhé straně drátu" je natvrdlý nebo neschopný. Je to prostě jen tím, že člověk automaticky předpokládá, že to, co se děje v jeho hlavě (srdci či kde ještě jinde), ten druhý ví, zná, vnímá... Ale bohužel ne vždycky.

Je proto velmi důležité občas "uvést věci na pravou míru". Nelze předpokládat, že ten druhý mi čte myšlenky a je mu všechno hned jasné. Je třeba s ním prostě mluvit.

No jo, to se řekne. Koneckonců i náš jazykový "software", který nám umožňuje bavit se o rosném bodě, filmu v kině a pizze, nám situaci zrovna neulehčuje. Budeme-li chtít pojmenovat věc správným jménem (což je ostatně začátek toho, kdy se konečně začíná "mluvit") a onou věcí bude třeba mužský penis, mrkněte na to, jak mizerně se nám to bude dařit: penis, to zní jako z nějaké anatomické příručky, čili nelze použít. Úd, to snad neřekne ani Dobrovský. Pak je tu celá řada dalších... ehm... slov, které se ale používají spíš jako nadávky, čímž bychom druhého mohli také urazit. A poté zbývají už jen taková ta dětská slůvka, na ně raději nepomyslet a nepoužít ani omylem.

Mluvíme o sexu Přesto přese všechno, že nám "mluvení o sexu" hází pod nohy jeden klacek za druhým, si myslíme, že stojí za to se o takové mluvení pokusit. Je nesmírně důležité říci druhému, co a jak cítíme, ale také, co je nám příjemné, jak by to bylo příjemnější, co nám vadí. Mnohdy jedna věta může vyřešit problém, který se nám zdál úplně neřešitelný. A - to je na tom nejlepší - ten druhý to ocení.

© BiX.cz | obchodní podmínky | kreativní webdesign, tvorba www stránek: NET-VOR | mapa webu